PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tvorbu Cavalerovic Maxíka jsem po jeho odchodu z rodinného podniku SEPULTURA přestal sledovat a z produkce nově vzniklého seskupení SOULFLY jsem vyslechl pouze první desku. Nebylo to špatné, ale na můj vkus příliš „rootsovské“. Bohužel ani osiřelí „Hrobkaři“ na dalších deskách nepřinesli lautr nic nového a převratného, a tak jsem se po několika letech rozhoupal k poslechu doposud posledního manifestu ze stáje SOULFLY – novinkového kotoučku „Prophecy“. Počáteční nadšení sice rychle opadlo, ale nutno ke cti nahrávky přičíst, že mě ve výsledku skutečně příjemně překvapila.
Netuším, jak moc Max a jeho ensemble experimentovali s prvky world music na předchozích deskách, ale takřka vše, co voní světovými vlivy na „Prophecy“, je výtečné – snad jen závěrečný gospel „Wings“ je ucajdaný a přeslazený až hrůza. Dokud SOULFLY drhnou klasický thrashík líznutý hácéčkovou skočností a nu-metalovými ozvuky, není to nic světoborného, byť dunění kotlů ve spojení s klasicky podlazenou kytarou tvoří v úvodní „Prophecy“ hodně energický a výbušný koktejl. Leč další skladby pomalu ale jistě zajíždějí do osvědčeného kompozičního stereotypu a ponoukají k poklidnému klimbání. Ano, určitý náboj v tom je, ale to skutečně nejlepší a nejnadupanější z fúze thrashe a dřevního HC nacházím až v závěru desky, ve skladbě „Porrada“, která pokud není přímo od RATTOS DE PORAO, pak je primitivním (až punkově neurvalým) náklepem evokuje. Potud bych „Prophecy“ hodnotil jako nahrávku řekněme solidně nadprůměrnou, splňující cavalerovské kritérium slušně napsané metalové skladby… Jenže naštěstí je tu i pověstný kousek navíc.
Najdete ho ponejprv v pětce „Mars“, která se po skákavém dunění náhle zlomí do chytlavého latinsko-amerického brnkání a ejhle, ono je to dobré – co dobré! Dokonce výborné! Max a spol. si s nějakou velkou dramaturgií příliš hlavu nelámou, spíš jakoby ty tóny nechali tryskat tam, kde se jim zrovna tryskat zachce. Neuvěřitelně to oživuje a dodává albu úplně jiný ráz. Spokojenému pohupování se člověk těžko ubrání u metalového raggae „Moses“, ze kterého čoudí jak pohodová „rastaman“ náladička, tak pořádný kus kytarového ohně. Větší hudební otevřenost se projeví i v přítomnosti melodických refrénu velmi slušné kvality, jaký zdobí Maxovu nábožensko-anarchistickou konfesi „I Believe“. Právě ve chvílích, kdy se kapela kapela vymaňuje ze sevření žánrové pravověrnosti, projevuje se její největší kompoziční i hráčská síla. Pak je hudba SOULFLY barevná, zábavná, strhující…
Max Cavalera nachází svou novou image „metalového Boba Marleyho“ (jak ji trefně nazvali ve Sparku) a zaplaťpánbůh svou tvář s ním nacházejí i SOULFLY. „Prophecy“ je velice příjemná záležitost k poslechu, poněvadž obsahuje jak materiál k rozproudění krve, tak materiál k příjemné relaxaci a vychutnávání (z tohoto hlediska bych vyzdvihl hypnotickou bubínkovku „Soulfly IV“). Pokud se přidrží world music, nezapomenou na své metalové kořeny, budu pravidelným odběratelem všech jejich dalších počinů…
Současné působiště ex-sepulturovského Maxe Cavalery velmi příjemným způsobem fúzuje thrash, nu-metal a HC s prvky world music (především latinsko-americkými). Deska sice v čistě metalových pasážích nepřináší nic převratného, ale jakmile si začne hrát s mezižánrovými inspiracemi, poslouchá se náramně.
7,5 / 10
Max Cavalera
- řev, kytara
Marcello D. Rapp
- basa
Mikey Doling
- kytara
Roy Mayorga
- bicí
1. Prophecy
2. Living Sacrifice
3. Execution-Style
4. Defeat U
5. Mars
6. I Believe
7. Moses
8. Born Again Anarchist
9. Soulfly IV
10. In The Meantime
11. Porrada
12. Wings
Enslaved (2012)
Omen (2010)
Conquer (2008)
Dark Ages (2005)
Prophecy (2004)
3 (2002)
Primitive (2000)
Soulfly (1998)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 55:09
Bohužel ona metalová (popř. HC) složka a prvky world music jsou na „Prophecy“ stále zřetelně odděleny a pro jejich koexistenci bych místo výrazu fúze (splynutí), jež se v souvislosti s „Prophecy“ často objevuje, použil spíše termínu kombinace. Každopádně Max zaslouží za svůj pokus o osvěžení tvorby SOULFLY pochvalu, ale zároveň je nutno dodat, že k dokonalému provázání obou světů Maxovi chybí ještě nemálo úsilí a práce. Třeba takový Martin Schirenc je v tomto oboru nepoměrně dále.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.